Vystoupení na instuktorském bále v Brně - leden 2018
Po delší době jsme se s Přemou sešli, abychom si oživili pohyby, o kterých jsme si mysleli, že jsou již dávno zapomenuty. Lidské tělo však dokáže úžasně reagovat, pokud jste se jednou již něco naučili. Během jediného dne stačilo 9 hodin tréninku, aby si tělo rozpomnělo. Následující týden jsme pak doma každý zvlášť věnovali každou volnou chvíli pilování jednotlivých technik a pohybů, aby vše bylo plynulé, ve správném rytmu a nebylo nutné pak nad tím více přemýšlet. Když si pohyb zautomatizujete, máte pak přece více času na to, být nervózní.
Přišel den D a my jsme se s předstihem několika hodin sešli u nás doma. Hop se bohužel vymlouval na nějakou školu nebo co. S přicházející nervozitou jsme se navzájem přesvědčili, že bude dobrý nápad si to jít ještě zkusit ven, abychom se naladili na tu správnou vlnu. Než jsme vyšli před dům, šel Přema třikrát okupovat záchod. Nechápal jsem, co se s ním děje takhle brzy před vystoupením a v klidu si užíval své vnitřní "sauny", kdy se tělo začalo samo od sebe potit na těch nejméně vhodných místech.
Vyšli jsme ven do mrazu a začali cvičit v pokročilé tmě. Ujistili jsme se, že nejsme tak daleko, abychom chytali letící nunchaku poslepu a že není možné vyvinout maximální rychlost, pokud jste na kost promrzlí. Jako spráskaní psi jsme šli zase do tepla. Horší to přece být nemohlo... jak je člověk někdy bláhový.
Odjeli jsme na ples a díky bohu za Přemovu ženu, která nám svojí přítomností ulehčovala chvíle před samotným vystoupením. Na Přemu to tak velký vliv nemělo, protože se snažil držet hlídku u nedalekého záchodu. 10 minut před samotným vystoupením jsme se v šatně ujišťovali, že se nám nikdy dříve nepovedlo při tréninku dosáhnout takové úrovně jako nyní. S upocenýma rukama jsme šli nastoupit k parketu. Seškrábali jsme polovinu okolní omítky, aby nám to v dlaních tak neklouzalo a hurá na to...
Začala první píseň. Takto sladění jsme nikdy nebyli. Cítíte to flow. Čas najednou plyne jinak a vy jste hluboce ponoření do svého společného zážitku. První společná úklona a v těle spokojenost, protože jste to takhle jednotně snad nikdy nezacvičili. Začíná druhá píseň... flow je pryč. Díky perifernímu vidění vám hlava začne pokládat spoustu otázek – cvičíme opravdu to samé? Vymyslel jsem si ty pohyby nyní já nebo Přema? Co to tam sakra vyvádí? Křach... poprvé uděláte chybu a chytnete nunchaku za řetízek. Do vteřiny jste zpátky a s tím pokračují i otázky "Proč jsem nezůstal doma? Kdy přiletí první rajče? Co když omdlím? Nechceš raději omdlít?". Píseň skončila a přišla druhá úklona s všeříkajícím pohledem dvou zarytých ateistů "stůj Bože při nás!".
Vysoké tempo celé závěrečné písně umožňuje i rychlé tempo odchodu. Je to za námi! Poslední vřelá úklona, všichni spokojení a my si to štrádujeme do šatny plně rozhodnutí si to brzy zopakovat, protože jako vždy to byla nejen bezvadná sranda, ale také vnější motor pro společný trénink a nové zážitky. To stojí prostě za to!
Děkujeme za možnost vystoupení:-)